Téma zapomenuté, neatraktivní a zbytečné, řeklo by se. A ejhle, Janu Horákovi, herci Sováckého divadla, přesto přišlo na mysl. Cílevědomé tažení za komerčně neatraktivním titulem je v současné době vskutku obdivuhodné, ale jak se naštěstí ukazuje, ne marné. Od premiéry scénického čtení "Pověsíme jenom faráře", která proběhla v Roudnici nad Labem, uplyne za pár týdnů rok a Jan Horák, Pavel Hromádka a Pavel Majkus si čím dál častěji připisují do svých diářů heslo HUVAR. "Když jsem se před šesti lety do Hradiště přistěhoval, vůbec jsem netušil, že budova, kolem níž denně chodím, je bývalá věznice. A když jsem to zjistil, velice mě to zaujalo, začal jsem si k tomu hledat na webu informace a jeden z odkazů byl právě na "nějakého" Antonína Huvara. Poslechl jsem si rozhovor s ním natočený, a to mě fakt dostalo, je to nesmírně silný příběh. Řekl jsem si, že by bylo velmi dobré ho poslat dál, dostat ho k více lidem," popisuje impuls ke vzniku inscenace Jan Horák a doplňuje: "Vznikla minimalistická inscenace, která je sestavena právě z osobních zážitků a vzpomínek Antonína Huvara, který aktivně působil ve skautingu a otevřeně vystupoval proti komunismu, což byl i důvod pro jeho zatčení (v roce 1948) a odsouzení k deseti letům vězení. Prošel celkem třinácti kriminály a převýchovnými tábory, první "štací" bylo právě Uherské Hradiště." My dodáváme, že režie projektu se ujala dramaturgyně Zuzana Malá a přinášíme fotografie jednoho z posledních provedení v kavárně Ulité kafé v Uherském Brodě. A u jakého nejbližšího data mají herci ve výše zmíněných diářích napsáno HUVAR? 23. březen 2013, Velehrad - Setkání mládeže.
